čtvrtek 13. listopadu 2014

MILÉ RADOSTI

A stejně miluju všechny ty drobnosti, díky kterým si neustále uvědomuju Bělinčinu přítomnost v našem životě.

Jak po bytě roznáší dvacet věcí denně a na své místo jich vrátí tak deset.
Kýčovitou knížku o koťátku, kterou si sama vybrala v knihovně.
Když v kabelce objevím panenku, sadu hrníčků s ježkem, paví peří a uschlé sedmikrásky.
Otisky paciček a nosu na okně od balkónu.
Když spolu pečeme a ruce od vajíčka si otírá zásadně do trička.
Jak na hodinách dětské jógy jen sedí a pozoruje. A pak všechno předvádí doma.
Neustálé brebentění, i když mi někdy připadá, že už mám díru v hlavě.
Její představu o zpěvu, kdy odříká úryvek z jediné písničky: "Čené oči, běžte pát."
I přes zvětšující se břicho miluju, jak chce občas usínat na mně.
Každovečerní povídání téže pohádky o liščí rodince.
...

Dnes byl nejroztomilejší odposlechnutý kousek konverzace se zvířaty, když si hrála sama v obýváku: "Nevidejas toníta? Trr trr! Tonítu, mužeš dál, ahoj! Tonítu, dobý den! Jedeš mámou. Hezky! Mejte se hezky!" (Tak vida, přece jen umí zdravit, ačkoliv jinak maximálně zamává:))

1 komentář: